Vědomí bez S

Umkly vzlyky větví a kohoutí kokrhání.

Tma ze srdce lidí snesla se na Zem.

Noci vonící po fialkách,kde že jsi?

Usnulo robě v kolébce tisícileté.

Polednice,matka třetí dohořívající svíce,

jej odnesla včas s sebou na onen svět,

aniž by spatřilo Světlo usednout na nebeský trůn.

Noci po fialkách vonící,kde že jsi?

Král-kmán.

Podpůrce-odpůrce.

Alegorie-alergie.

A přece život na horském kole

údolí slzavá brázdí neslyšně.

Velký z největších.

Ubohý z neubožejších.

Mocný z mocných

A přece život na horském kole

nestadatě jezdí křížem krážem

po heřmánkovém poli.

Sto let k lípě přivízaná pravda

nedočká se svého Ctirada.

Prokletí časové bariéry.

Prokletí černé díry.

Sto let mrskaná Vlasta dočká se

vítězství zla nad počátkem.

Probuzení ze samoty.

Probuzení z osamění.

Noci po fialkách vonící,kde že jsi?

Vzpomínka odlétá na perutích slávy do teplých krajin.

Peří bílé holubice a bázlivé flamenco.

Pochybnost hlídá na komíně čapí hnízdo.

Slzy labutí a zamilovaná inkvizice.

Strach kryje záda ustupujícímu nepříteli.

Chytrá liška a Autodafé v nevěstinci.

Zatvrzelost a umíněnost nikdy nedojde újmy,

protože spravedlivý člověk vždy včas omluví jejich chyby.

Sudička na klovratu přede děj a Osud dohlíží,

aby co nebylo se uskutečnilo ve vězeňské cele,

a to,co bylo,existovalo pouze v zahradě rajské.

A přece život na horském kole předvádí Bohu

vrcholnou akrobacii.

Umklly vzlyky větví a kohoutí kokrhání.

Spí robě na onom světě a Vědomí marně čeká,

až jej uštkne písmeno S.